Papír
Papír je tenký, hladký materiál vyráběný zhutněním vláken. Použitá vlákna jsou obvykle přírodní a založená na celulóze. Nejběžnějším materiálem je dřevovina z vláknitého dřeva (většinou jehličnatých dřevin), ze stromů jako smrky, ale mohou být použity i jiné rostlinné vláknité materiály jako bavlna, len a konopí.
Protože se papír obvykle vyrábí ze dřeva, jsou papírové dokumenty (hlavně ty, které jsou současně nebo dříve publikovány i v elektronické podobě) někdy označovány jako „dokumenty ze stromů“.
Papírové archy mohou působit jako ostré žiletky a mohou způsobit pořezání.

Výroba
Ruční výroba i výroba Fourdrinierovým strojem zahrnuje výrobní proces papíru se 4 jednoduchými kroky:
Příprava vláken
Materiál použitý k výrobě papíru se nejprve převede na buničinu, koncentrovanou směs vláken v kapalině. Protože mnoho z těchto vláken pochází z přírodních zdrojů, tento proces často vyžaduje mnoho fází separace a praní. Po vyluhování mohou být vlákna také bělena nebo barvena, aby se změnil vzhled finálního produktu. Formování do archů
Buničina se potom dále ředí vodou a výsledkem je velmi řídká suspenze. Tato zředěná suspenze se cedí přes jemné síto, které se pohybuje a vytváří vláknitou vrstvu. V této fázi procesu může být do papíru vložen vodoznak. Tato pohybující se vrstva se lisuje a suší do souvislých archů papíru.
V případě formového procesu se určité množství buničiny vloží do formy se sítovým dnem (nebo jiným cedicím zařízením), vlákna se tedy usadí na sítu a přebytečná voda může odtéct. Poté lze tlakem odstranit zbytek vody lisováním. Papír pak může být z formy vyjmut, vlhký nebo suchý, a pokračovat v dalším zpracování.
Většina sériově vyráběného papíru se vyrábí souvislým (Fourdrinierovým) procesem, při kterém se formuje souvislý pás. Po vysušení může být tento pás nařezán na obdélníkové archy podélným a následně příčným řezáním na požadovanou délku. Standardní rozměry papíru předepisují regulační orgány, jako je Mezinárodní organizace pro normalizaci (International Organization for Standardization - ISO).
Další přísady
Neupravený papír, který obsahuje jen slisovanou a vysušenou celulózu, je velmi savý (např. piják) a neposkytuje dobrý povrch pro psaní nebo tisk. Pro dosažení požadovaných vlastností se proto do papíru přidává velké množství přísad. Ty se nanášejí v povrchové vrstvě zvané klížení.
Klížidla jsou často polymery navržené tak, aby poskytovaly lepší povrch pro tisk. Často se používají škroby a polyvinylacetát (polyvinyl acetate - PVA) a existuje tolik typů papíru, kolik typů polymerů se používá. Povrchové vrstvy mohou být na papír naneseny také pro zlepšení tiskového povrchu a zvýšení hladkosti. Struktura neupraveného papíru je drsná a pro dosažení větší hladkosti se používají natírací vrstvy složené z latexu nebo jiných pojiv a plniv jako kaolin nebo uhličitan vápenatý. Tímto způsobem se vyrábějí lesklé, hedvábné nebo matné papíry, jako je časopisový papír (pro vnitřní strany). Lesklý efekt (např. na obálkách módních magazínů) se dosahuje na konci tiskového procesu nanesením čiré vrstvy (např. laku) přes tisk, a není tedy vlastností papíru.
K dosažení různých vlastností papíru se používají rozmanité přísady, nejčastěji optické zjasňovače, používané pro modrý odstín papíru. „Granitový papír“ je název papírové suroviny obsahující velmi jemná barevná vlákna z látky nebo papíru.
Sušení
Papír může být během výroby sušen i několikrát (suchý papír je pevnější než vlhký, proto je lepší udržovat papír suchý, aby se předešlo jeho přetržení a zastavení výrobní linky).
zdroj: wikipedia