Čirokové koště alias Nimbus 2000: Nelétá, ale uklízí
Věděli jste, že obyčejné čirokové koště má své počátky v Americe? Zhruba do konce 18. století znal svět košťata vyrobená z větví či obyčejného proutí. Až si jednoho dne, pravděpodobně v roce 1797, americký farmář Levi Dickenson řekl, že jeho žena se nebude trápit zametáním s rozcuchanými větvemi.

Levi Dickenson je považován za neoficiálního vynálezce čirokového koštěte. Samozřejmě nevypadalo tak, jak ho známe dnes. Údajně mělo kulatý tvar a zametání s ním nebylo příliš efektivní, ale rozhodně účinnější než s koštětem vyrobeným z větví či proutí. Vyrobit takové koště však není jen tak, a věřte nebo ne, pokud znáte někoho, kdo tato košťata vyrábí doma, je to „sakra“ těžká práce.
Čirokové koště musí mít svou kvalitu, to by vám potvrdil i Harry Potter. Jeho Nimbus 2000 měl nepochybně základ právě v tradičním čirokovém koštěti. I když si na tomto koštěti famfrpál nezahrajete, uklidit se s ním dá. Pokud máte doma plovoucí podlahy, čirok jako materiál příliš vhodný není. Proto se čirokové koště používá především k zametání venku.
Základem je, aby bylo čirokové koště v horní části pevné a ve spodní pružné. Výhodou čiroku, o kterém se mnozí mylně domnívají, že jde o luštěninu, je jeho pevnost a odolnost. Čirok svým vzhledem připomíná kukuřici. Rostlinu je třeba pěstovat na slunném místě, je totiž citlivá na vlhko. Samotný svazek čiroku musí být pevně prošitý, a to na více místech, jak u násady, tak v horní části. Jinak bude čirok vypadávat a lámat se.
Svůj charakteristický tvar takové koště získává lisováním. Podomácku vyráběná čiroková košťata tento postup často vynechávají, ale své využití určitě mají. Každopádně lisováním a kvalitním prošitím získá čirokové koště své skutečné kvalitativní parametry a na balkon, terasu či příjezdovou cestu máte opravdu skvělého pomocníka.
foto: www.pixabay.com, www.unsplash.com